Roku 1778 postaven nynější kostel sv. Kateřiny přispěním patrona Karla Egona z Fürstenberka. Dříve tu bývala kaple sv. Vojtěcha, která stávala uprostřed hřbitova, vedle nynějšího chrámu. Když nový kostel byl postaven, starého užívalo se jako kostnice, ba i jako stodoly k čp. 64. I pobudové tu hledali své útočiště. Stavbu prováděl neznámý stavitel z Prahy a dohlížel polír Cigánek z Bud u Křivoklátu. Když ve Všetatech kaple pro sešlost byla zbořena 1864, ve zdejším chrámu konala se vždy za 3 neděle tzv. Všetatská mše. Roku 1885 za starosty F. Pánka z čp. 41 byl zřízen nový hřbitov na vrchu „Hůrka“ a starý zrušen. Kostnice byla prodána za 25 zlatých Františku Štěchovi a ten materiálu z ní použil ke stavbě domku čp. 58. Na starém hřbitově zřízena byla obecní školka ovocnická. Mnohokrát bylo žádáno na Pavlíkovských, aby zřízena byla při kostele fara – posledně za světové války pražským arcibiskupem Huynem – urputným nepřítelem Čechů – žádosti však nikdy nebylo vyhověno.
Jižně od Pavlíkova jest návrší „Stráž“, o němž pověst praví, že šlechtic Pavel tam stavěl stráže ze svých lidí, aby nemohl býti přepaden svými sousedy. Od „Stráže“ směrem západním k Velkému Újezdu býval prý rozsáhlý les, asi jedlový a odtud jméno „Jedlina“. „Pod husinou“ (správně asi „Pod Houštinou“ SZ od osady. V ta místa dosahoval les Senecké hory, který byl v době, kdy jméno vzniklo hustý. „Dílce“ jsou pozemky, o které se usedlosti dělily. „Losy“ – pozemky rozdělené občanům losem. „Nádavce“ – novým dělením dostal ještě každý nádavek. „U Černých hromad“ u silnice k Rakovníku. Ty hromady tam dosud jsou a vznikly jako odpadek při výrobě kyseliny sírové z břidlice vitriolové, která v těch místech tvoří silné vrstvy. Výroba kyseliny dávno zanikla, ale hromady zůstaly a daly místní jméno. Hřeben nad těmito hromadami sluje „Na Brantích“ – tam se břidlice lámala. Údolí „Necky“ má jméno od tvaru kotliny zrovna tak jako „Pytlík“. Jsou místní jména vztahující se k sousedním obcím jako: K Újezdu, K Lubné, Ke Hvozdu, U města, Ke Chlumu aj. Široký pojem má pojmenování „Za Vrchem“. Každý za vrchem má ještě místní orientační jména („Pareziny“, „Pod Bílou hlínou“, „U Chvůjky“, „V Kubovce“ (nověji „Liščí jáma“) atd. ) Cesta vedoucí „Za Vrch“ probíhá „Průhonem“, kudy proháněna stáda dobytka obecním pastýřem (slouhou) na pastviny, které byly „Za Vrchem“. – Jsou však místní jména, která nikdo nedovede vysvětliti: Pitrovka, Kosmanov, Žďáry, Hádka, Brabeček, Kindlův vrch, Zahrobovna atd.
V obci samé jsou tato místní jména: „Hořejšek“ – část obce výše položená. „Na Sekyře“ – východní část obce – jaksi vedlejší ulice – asi stejně položená jako „Sekyra“ v Rakovníku a dle této asi pojmenovaná „Ovčárna“ – ulice směrem západním vedoucí – k Senci; v těch místech stával panský ovčín. „Ostrov“ skupina domků, kolkolem nichž lze projíti – mimo to stojí „Ostrov“ na břehu rybníka „Němečkova“. „Pejpalka“ – část obce při silnici vedoucí do Všetat. Jméno takto vzniklo: Čp. 24, které dnes vlastní Ant. Jirkovský, starosta obce, jehož rod pochází z Vašírova a získal tento statek ženitbou roku 1868. Otec nynějšího majitele vzal si vdovu po Hornofovi, z kteréhož rodu Hornofů Jan byl před rokem 1828 rychtářem a Václav roku 1807 obecníkem. Statek před Hornofem držel Pejpal. Ten v místech, kde stojí čp. 70, 72, 73 postavil studnu, do které okolní obyvatelé chodili pro vodu. Studna nazvána „Pejpalkou“ a když později byla zrušena, jméno zůstalo této části obce. V čp. 24 býval prý za dávných dob statek svobodný, dříve zemanský. K němu patřívala též usedlost čp. 8. „Příč“ jest část obce stavěna od západu k východu, kdy napříč celkovému plánu obce, který má směr od jihu k severu. „Za Branou“ jest nová část obce, postavená z největší části po světové válce. Někdo tuto odloučenou část nazývá též „Nový Pavlíkov“, jiní posměšně „Moskva“ a ještě jiní „Kronštat“, že tam bydlí většinou komunisté. Ustálené jméno jest však „Za Branou“. Při různých slavnostech stavívala se u rybníka slavnostní brána přes silnici. Protože ona část obce jest za rybníkem, tedy za místem, kde brána stávala, vznikl název „Za Branou.“
