Dnes jest v Pavlíkově škola dvoutřídní, ač při dobré vůli mohla tu dávno býti trojtřídní. Děti původně chodily do školy do Velkého Újezda. Nato, neznámo kdy, zřízena byla v Pavlíkově exponovaná štace. Pokud známo, vyučovalo se v Pavlíkově od r. 1780, a sice nejdříve v domku č. 3, (který byl r. 1851 přestavěn a podruhé r. 1928), potom v domku č. 40, kterýž prý byl přivezen odněkud z lesa, kde sloužil za hájovnu. Učebna měla 4 m délky, 4 m šířky a 2 m výšky – později byla rozšířena na 8 m šířky. Ale ani takto zvětšená učebna nestačila a obec byla nucena r. 1807 postaviti zcela novou školu, nynější čp. 64. Škola byla tak veliká, že sem mohly choditi i děti z Chlumu (do r. 1862) a z Lašovic (do r. 1873). Budova čp. 64 byla r. 1843 přistavována, když žactva přibývalo. Roku 1856 byla exponovaná štace přeměněna v samostatnou filiální školu. Obec převzala patronát školy, ale podací právo vznesla na knížete Fürstenberga: to znamená, že obec platila a Fürstenberg poroučel. Obec dávala učiteli: 1) 3 korce žita v ceně 9 zlatých stříbra, 2) 5 bochníků chleba v ceně 5 zlatých stříbra, 3) Bezplatné užívání 7 korců polí a věrtele louky (daně a poplatky platila obec), 4) Školní plat vyměřen na 3, 2 ½ a 2 krejcary a z toho odvádělo se učiteli 236 zlatých 22 ½ krejcaru. 5) Kníže Fürstenberg měl dávati škole potřebné dříví. 6) Obec musila se postarati o pensi jak učiteli, tak vdově a zaopatřiti sirotky. – Ale ani tato škola po 30 letech nevyhovovala a tak obec koupila roku 1878 sýpku náležející společníkům obilního fondu za 1300 zlatých a přestavěla ji na školu dvoutřídní. Ještě téhož roku se v ní učilo a dodnes vyučuje. Roku 1879 otevřena třída druhá.
V téže budově dříve býval „Oul“ (na způsob dnešních konsumních družstev), který vedl Jan Pavlis. „Oul“ však po tříletém trvání zkrachoval a účastníci byli ožebračeni.
Kolem roku 1828 byl v obci jen asi 41 rolník. Jména dnešních některých rolníku lze stopovati nazpět v neznámo (Vydra, Spurný, Koutník, Truksa, Vostatek), někteří násilně byli sem uvedeni do zpustlých statků (Pánek čp. 41, Skoupý čp. 35 aj.)
Roku 1879 měla naše obec 78 domů a 666 obyvatelů, roku 1921 101 dům a 833 obyvatelů a v roce 1930 139 domů a 814 obyvatelů, mnohé statky byly rozděleny (čp. 18 dělením vzniklo čp. 69), (čp. 17 dalo též čp. 78), (čp. 35 dalo čp. 75), (čp. 28 dalo čp. 54), (čp. 23 dalo čp. 60), (čp. 57 dalo čp. 102). Mnoho statků zašlo (čp. 1 u Ušáků, čp. 12 a 13, čp. 19 (u Spurných), čp. 38 u Novotných.
Po celé obci a téměř před každým statkem bývala louže, hnůj nebo kompost. Přičiněním „Okrašlovacího spolku“, založeného roku 1901 zásluhou Františka Krejčíka, obchodníka a hostinského v čp. 2, náves byla uspořádána, mnoho louží odstraněno (ač ještě dnes mnohé obec hyzdí).
Zajímavo jest sledovati paměti Krejčíkovy, kterýž rod pochází z čp. 32 (dnes Fryč Josef). Vypravuje ve svých zápiscích, jak jeho otec a otcovi současníci povozničili (furverčili). Jezdili do Stupna pro sůl, na Vranůvek pro železo a do Plzně pro různé zboží (nejčastěji otruby do Hírova mlýna). Vše vozilo se do Rakovníka za nepatrnou odměnu. Vypravuje též o požáru na Příči v roce 1867 (před tímto rokem 100 let o požáru není zmínky). Po tomto roce hořívalo v obci častěji (Pánek, Černý, dvůr atd.) a mnoho požárů bylo prý založeno. Roku 1868 rodina Krejčíkova převzala hostinec čp. 2 (dnes u Perků). Ale dnešní hostinec postavil Krejčík už – původní býval v dnešní doškové chatě na dvoře tzv. „Stará panna“. V tomto hostinci roku 1885 vypukl tyfus, kterému padlo za oběť 42 životů v Pavlíkově a Lubné, kam tyfus byl přenesen hudebníky Hornofy, kteří v době epidemie hráli v hostinci u Truksů (dnes Svoboda) čp. 64 švagra to Krejčíkova, který prý chtěl tohoto o hostinec připraviti a sobě k němu pomoci. Tento hostinec byl již pátý v Pavlíkově (1. V „Purku“ – majitel Adolf Lorber, čp. 66, 2. U Perků, 3. Na „Kovárně“, majitel Václav Franče, čp. 76, a 4. „V prdeli“, majitel Rudolf Jirkovský v čp. 30. Tedy tento Krejčík dal podnět k založení „Okrašlovacího spolku“ roku 1901 a ten se postaral o vysázení stromů a keřů. Celá náves podobala se několika parkům oplocených pěknými plůtky. Během světové války parky zpustly vinou mnohých občanů, kteří ploty pálili a na keřích kozy pásli.
Týž spolek definitivně umístil také sochu sv. Vojtěcha z místa proti čp. 29 na nynější místo u „Hájkovic“ rybníka. Jméno rybníka po statku čp. 33 (nynější majitel Václ. Hornof). Historie sochy takto byla mi sdělena: Rychtář Josef Vydra (byl rychtářem od roku 1828-1851 a pak představeným od roku 1851-1861) z čísla 29 (nynější majitel Adolf Vydra) dal tuto sochu udělati bez schválení obce. Ale někteří již tehdy probudilí občané (Hornof č. 1, Spurný č. 43), kteří četli Havlíčkovy Národní noviny, způsobili, že obec sochu nechtěla zaplatiti a že nedošlo ani k jejímu posvěcení. Byla to socha dle tehdejšího vtipu „bez domovského listu“. Ani domluvy rodáka zdejšího, pátera Pánka, který byl v Nových Mitrovicích u Spáleného Poříčí, nepomohly. Za starostování Františka Pánka z č. 41 roku 1884 bylo usneseno v obecním zastupitelstvu přestěhovati sochu na místo před kostel proti statku čp. 42 (Jaromír Rédl) a měl to udělati Vydra na svůj náklad. Ten však se ohradil u okresního hejtmanství, a to přemístění zakázalo, aby prý nebyl urážen náboženský cit občanstva.
12.12.2024 07:33
Aktuální teplota:
-0.3 °C
Vlhkost:
99.7 %
Rosný bod:
-0.3 °C
