Za neslýchaného útisku národa našeho v Rakousku měli jsme aspoň tu výhodu, že byli jsme ušetřeni v posledních 50 letech od r. 1866 válečných útrap. Harašilo se zbraněmi sice často, ale k vážným zápletkám nikdy nedošlo. Rakousko však, i Německo, k válce celých 50 let horlivě se připravovalo a čekali jen na vhodnou příležitost. Cíl byl dvojí: jednak směrem východním po pevnině přes Balkán do Asie, jednak směrem západním na moři. Německo mělo tajné úmysly zničiti obchod Anglii, a tak státi se pánem světa. – V roce 1914 politické seskupení v Evropě bylo asi toto: Na jedné straně trojspolek (Německo, Rakousko, Itálie), na druhé straně trojdohoda (Rusko, Anglie, Francie). Ostatní státy podléhaly vlivu té nebo oné skupiny. Menší státy, např. balkánské, měly sice nevyhlášenou a jistou ochranu – patronát – některé ze jmenovaných velmocí. V roce 1914 trojspolek (jmenovitě Německo) domníval se býti již dosti silným, aby podnikl rozhodný zápas se svým soupeřem o světovou nadvládu. Vhodná příležitost a záminka naskytla se koncem června, když při příležitosti manévrů následník rakouského trůnu Ferdinand z Este zavítal do Bosny se svojí chotí Žofií vévodkyní Hohenburgovou. Zajeli též do Sarajeva a tam oba zastřeleni dvěma srbskými studenty Principem a Cambrinovičem. To stalo se 29. června a 28. července byla Rakouskem vypovězena válka Srbsku, když toto nechtělo přijmout urážlivých a pokořujících podmínek ultimata.
Tímto činem dán byl signál hroznému světovému válečnému požáru, jakého historie dosud nezaznamenala. Události spěly za sebou velmi rychle. (26. 7.) Rakousko vyhlásilo částečnou mobilizaci vojínů do 39 let; následkem toho následujícího dne z Pavlíkova odešlo (27. 7.) 60 občanů ke svým plukům. Současně nařízena i mobilizace koní, a těch z naší obce odvedeno 27. Některá hospodářství (čp. 9, 22, 30) zůstala bez hospodáře a potahu. (28. 7.) Rakousko vypovědělo válku Srbsku, které bylo pod ochranou (1. 8.) Ruska. Nařízena mobilizace všeobecná a v důsledku toho odešlo z naší obce dalších 6 vojínů dne 2. srpna ke svým plukům. Téhož dne vypovědělo Německo válku Rusku, (3. 8.) které rovněž mobilizovalo. Německo vypovídá válku (4. 8.) Francii. Německo vypovídá válku Belgii a téhož (5. 8.) dne Anglie Německu. Rakousko vypovídá válku Rusku a Černá Hora (spojenec Srbska) Rakousku. (6. 8.) Srbsko vypovídá válku Německu. Černá Hora vypovídá (11. 8.) válku Německu. (13. 8.) Francie a Anglie vypovídají válku Rakousku. (18. 8.) Japonsko vypovídá válku Německu. (25. 8.) Rakousko vypovídá válku Japonsku. Téhož dne byli (27. 8.) povoláni zjara odvedení, kterých bylo 11. Rakousko (4. a 5. 9.) vypovídá válku Belgii. Narukovala druhá výzva, tj. všichni muži – vojíni do 42 let. Byly odvody 20letých hochů. Z 12 odvedeno bylo jich 6, a ti dne 27. 9. narukovali. (16. 10.) Byly odvody 21-24letých a odvedení narukovali (10. 12.) dne 15. 1. 1915. Byly odvody 24-36letých. Ze 38 odvedeno jich bylo 16, a ti narukovali 15. 2. 1915 do Prahy.
Hned na počátku války bylo patrno, že vojáci čeští s nechutí jdou proti svým slovanským bratřím. Rakousko bylo sabotováno vojensky i hospodářsky. Třebaže se zprvu očekávalo, že válka bude brzy ukončena, lidé začali dělati zásoby potravin i zboží. Tím jedni zboží hromadili, zatímco by druzí vyšli na prázdno. Proto v obchodech prodávala na např. sůl jen za 4 hal. jedné domácnosti. Následek tohoto shonu po zboží bylo zvýšení jeho cen. Nesvědomití obchodníci zapírali své zásoby a čekali, až ceny stoupnou, takže později vydělávali opravdu lichvářsky.
Protože o drobné kovové mince byla bída, vydány byly dvoukorunové bankovky, později i korunové a pětikorunové. Před válkou tyto mince byly stříbrné. Zlato a stříbro však nyní každý schovával, neboť se čekalo, že i jejich cena stoupne. Později schovávaly, případně státem stahovaly se i mince niklové (10 h, 20 h) a bronzové (2 h, 1 h) a nahraženy byly mincemi železnými.
Byly sepisovány říd. uč. Frant. Macákem zásoby mouky a obilí podle stavu dne 28. 2. 1915. Přihlášena byla 131 rodina se zásobami pro 772 osoby a 20 rodin bez zásob pro 96 osob. Pšenice bylo 30 803 kg, žita 52 283 kg, ječmene 28 131 kg, ovsa 64 478 kg, kukuřice 30 kg. Dosud nevymláceno bylo as 400 kg žita. Dále bylo sepsáno 11 570 kg mouky pšeničné, 11 928 kg žitné, 273 kg ječné, 10 kg krupičky a 77 kg krup. Z těchto zásob bylo zabaveno (rekvírováno) 7 130 kg pšenice, 14 670 kg žita, 4 183 kg ječmene.
Když válka nebyla skončena do konce r. 1914 (Němcům nepodařilo se zničiti armádu francouzskou) bylo patrno, že se válka protáhne. Rakousko jako stát vnitrozemský se svým spojencem Německem bylo téměř ze všech stran obklíčeno, ať na suchu, tak na moři, takže dovoz byl naprosto vyloučen. Byla obava z hladu, proto začaly se zjišťovati zásoby potravin nahoře zmíněným soupisem. Později sepisovány a zabavovány i kovy potřebné k výrobě válečného materiálu.
